Jak křoup ukradl černé poupě

Dětské dekorace LUNAMI

si dovolují touto cestou upozoznit na kouzelnou knížku určenou nejen dětem, ale i dospělým čtenářům:

Jak křoup ukradl černé poupě

( úryvek z knížky Tantulský příběh )

Měsíček osvětloval holé koruny stromů a zvědavě nahlížel do okének kamenných chaloupek.
V těch ale byla tma, neboť zelení tantulkové buď spali, anebo se na forest scrabble shromáždili právě v chaloupce stařečka Velasta,
protože jeho stavení bylo největší ve vesničce U mechového kamene.




Kromě toho druhou část chaloupky obývala ochránkyně tantulího krbu Vesta a vařila tam.  
Velastus zase rozsvítil a zamyšleně položil velký vlašský ořech na čtvercovou podložku.
Memorial mu udělil dvakrát sedm bodů a ještě pět k tomu a poplácal jej přátelsky po břiše.
Starý moudrý Velastus se na něho sice usmál, ale bylo vidět, že o něčem velmi vážně přemýšlí.
Skutečně. Stařeček měl nějaké zlé tušení a snažil se přijít na to, proč.
Venku se toho zatím moc nezměnilo. Měsíček stále nevědomky ozařoval černý tulipán a křoup napíchnutý na plotě jako jednohubka se na něj toužebně díval.
Temnocval, to nádherné ušlechtilé zvíře se srstí tak jemnou, že byste ji pořád chtěli hladit, překousával lýkový provaz, jímž byl uvázán u staré suché švestky,
která již léta neplodila, a plival po zemi. Provaz se konečně rozpadl a hřebeček byl opět volný.
Začal se plazit ke svému pánovi. Křoup jej s úžasem sledoval. Nepochyboval o inteligenci a ušlechtilosti svého koně, ale jak poznal, jak vycítil, že se má také plazit?
Nikdy ho už nebude uvazovat ke stromům a také mu dovolí, válet se v bahně. Ba co, nechá mu z území nikoho dovézt speciální bahno.
Hlavně když tam on sám nebude muset potupně pracovat. Temnocval ožral křoupovi hábit a křoup, osvobozen z pasti, neotálel a vběhl jako kozel mezi odkvétající rostlinky,
aby tulipánu utrhl jeho černou hlavičku. Učinil tak a připlížil se zpátky do příkopu, kde si koník vyplachoval hubu v bahnité louži.
Křoup spoře zahalen do ožraného hábitu přitiskl to poupě Temnocvalovi nejprve k jeho krásným čokoládovým očím, aby viděl, a poté k nozdrám, aby cítil.
Kůň důvěřivě vdechl tu omamnou vůni a náhle pocítil šimravý pocit na břiše.
Překvapeně se na sebe podíval: „Co mi to ten můj pán dává ?!“
Počet Temnocvalových nohou se zdvojnásobil. Hladový jezdec si znovu zamnul ruce. Na dvanáctinohém koni bude rychleji doma.
Rychle vyskočil na koně a rozjel se tryskem do temných lesů.
Z kuchyňky vyšla krásná plavovlasá Vesta a zatleskala drobnými, ale pracovitými dlaněmi.
Obvykle používala měděného gongu, ale jak ho tantulek Ukrývač včera leštil, zmizel ten předmět neznámo kam.
Tantulkové honem začali dělat na stole místo. Memorial odložil havraní brko a začal roznášet dřevěná prkénka a ostré nožíky,
Slugger pomalu krájel ječmenový chléb a Nimbus přivalil sud černého piva.
Česnáček vyběhl na kapraďovou zahrádku do starého pařezu pro máslíčko ze zaječího mléka a česnekovou pastu.
Nejvíc ze všech ožil kulaťoučký Uterous. Jen jeho dědeček, starý moudrý Velastus pořád žvýkal tu svou pryskyřici a něco si mručel pod vousy.
Ty vousy měl celé od mechu a prachu, dávno už potřebovaly vykartáčovat, protože již brzy se tam nastěhují lesní včely, aby tak v teple stařečkových vousů strávily zimu.
Na okno chaloupky někdo zabouchal, divže nevysypal sklo.
Tantulkové ztichli a mlčky se po sobě podívali. Až starý Velastus to okno velmi opatrně otevřel.
V troskách rozlomené lavičky odpočíval drak Fortes a dožadoval se jídla. Chudinka drak, úplně na něho v zápalu hry zapomněli.
Vždyť Gronfar přinesl tak zajímavé součástky! Nimbus právě vedl s Okecdílem spor o tom, zda může přiložit k orlímu drápu jakýsi kus skály,
když nevědí, odkud ten podivný úlomek pochází.
Zda je to vůbec odštípnutá skála a ne prachobyčejný kámen z nížiny, kde žádní skalní dravci nežijí. „Vydrž, milý Forte, Vesta hned naplní tvé korýtko,“
uklidňoval draka stařeček Velastus.
Měsíček osvětloval Česnáčkovu zahrádku, kde tantulský zahradníček kromě jiného pěstoval devatenáctero druhů cibulovin.
Mechušky ty zdravé vitamínové cibulky po celý rok přidávaly do zelných a bramborových polévek nebo s nimi léčily nespavost a hlavně červený kašel.
 „Kdo mi to tu pošlapal? “podivil se tantulek při pohledu na pečlivě udržované cibulkové záhonky.
 Že by zbloudilá hladová srnka? To se mu nezdálo. Vždyť krmelce všude kolem byly plné voňavé slámy.
Na správce lesů a ochránce zvěře Ciba je v tomhle spolehnutí. Česnáček pátral v hustém kapradí.
Došel až k lískám, aby se lososové veverky, spolehlivé to pozorovatelky a strážkyně, otázal, zda něco podezřelého dnes večer nezahlédla.
Tantulek stál na okraji lesa a tiše volal její jméno. Když se neozývala, popošel blíže k lískám. Málem na ni, na chudinku šlápl. Ležela nehybně na zemi.
Starostlivě ji vzal do náruče. To krásné zvířátko už nedýchalo.
V Česnáčkových očích se zaleskly slzičky. Zatlačil lososové veverce oči a smutně se vracel do chaloupky, sdělit ostatním tu smutnou zprávu.
Po cestě ale dostal nápad. Zkusí to nešťastné zvířátko oživit zázračnou cibulkou. A kdyby ta nezabrala, tak ještě nektarem z černého tulipánu.
Je to nektar tuze vzácný, ale cožpak je na světě něco důležitějšího než záchrana života toho, koho máme rádi?
Česnáček se vrátil a pátral v cibulových záhonech. Kam jen ty vzácné bylinky zasadil?
Starý dobrý čaroděj Gronfar má pravdu, nesmí žvýkat tolik toho chorošového tabáku, pak si nepamatuje, kam co dává.
Všeho s mírou. Jo, už ví, tady kousek od vanilkových zvonců. 
Vítr rozfoukal okolní mraky a Česnáček ve svitu měsíce spatřil to nadělení.
Popravené tělo tulipánu zlověstně čnělo do tmy. 
„Stařečku Velaste! Stařečku Velaste!“zbledl tantulek a rozběhl se zpátky do chaloupky s veverkou v náruči.

(Tantulský příběh, Petrklíč 2008) 

A kde tuto půvabnou knížku zakoupit?
Žádejte u svých knihkupců, případně přímo v nakladatelství Petrklíč

Náš tip:
Zakoupením knížky přímo v nakladatelství Petrklíč
získáte automaticky slevu 10% + dopravu  ZDARMA